Drazí přátelé, blíží se den, kdy si velká část planety připomíná narození Syna Božího. Anděl Gabriel mluvil k nazaretské dívce Marii o počtu měsíců těhotenství její blízké příbuzné Alžběty, která nosila pod srdcem malého Jana. Je zřejmé, že Ježíš se narodil v devátém měsíci těhotenství děvčátka Marie, které v oné době bylo podle amerického spisovatele a historika Jima Bishopa 16 let. Ježíš by byl tedy počat Duchem svatým v dubnu, měsíci jara, nísánu, kdy pučí květy stromů a k životu v plné kráse se probouzejí rostliny, probouzí medvědi a začínají pučet růže. Sám jsem byl počat také v dubnu a narodil jsem se také v lednu, jako Ježíš.Jsem za tuto spojitost rád. Bishop píše, že Ježíš byl podoben své matce,která jakožto Židovka měla pravděpodobně hnědé oči a hnědé vlasy, snědou pleť a ve svých 16 letech již plně podle tehdejší kultury připravena na život s mužem.Ježíš, hebrejsky Ješua (Hospodin je Spása)byl vychováván svou matkou přísně a také dostával na zadek, když něco vyvedl a nazlobil Josefa v dílně.Od dětství Josef připravoval Ježíše na práci tesaře,které dobře rozuměl a kterou měl rád.V jednom z filmů zpodobujících Ježíšův život říká Pán Marii Magdaleně, že má dva otce a sám se tomu čtverácky usmívá, jak má ve zvyku, protože jeho mysl byla vždy blízká osvětlení zádumčivých,jejichž duše se rozvinula v radostnější,když s Ježíšem hovořili. Marie Magdalena byla Ježíšovi obzvláště blízká,měl ji moc rád,zatímco ona plakala a litovala svého života.S úsměvem jí pak Ježíš odpověděl na její otázku,že jeho tesařská dovednost jej dovedla k hlásání evangelia, což bylo pro obor tesařství prospěšné-a smál se.Jistě ale nemáme za zlé Božímu Synu, že jako tesař "nepředčil" svého otce Josefa v dílně nebo na střeše, kterou na zakázku s otcem spravoval,aby přežili.Do Ježíše, jako mladého muže byla zamilována jedna ze sester Lazara a on si uvědomoval její vybočující stav lásky a nedokázal ji zranit tím,že je nemožné ji takto přijmout.Lazarova sestra se později vdala a Bůh její srdce naplnil předurčenou touhou po manželu, kterým jí Ježíš být nemohl.Možná,že mu to Lazarova sestra v skrytu duše nikdy nezapomněla,ale právě proto,že nikdy nemohla pochopit,jak se věci mají a jak jsou významné a zvláštní, ji Ježíš ve svém srdci dopřál zvláštní a krásné místo, kde září její jméno. Jak už jsem poznamenal,Ježíše vychovávala matka přísně,měla pochopení pro jeho neobyčejnou zálibu v předčasném studiu dávných mužů proroctví, tvořících poklad židovského lidu.Nejmilejším prorokem Písem byl malému Ježíšovi Izaiáš který hovořil o přátelství mezi lvem a beránkem, o tom,že lev změní svůj jídelníček a místo masa bude jíst trávu. Tomu se Ježíš vždycky usmíval a tato část Písma jej doslova naplňovala štěstím. Maria věděla o každém místě v domku,kde si Ježíš ukládal do skrýše své oblíbené věci a tvářila se,že o nich neví. Maria uplatňovala vůči Ježíšovi jednoznačnou zásadu přísnosti a vedla jej k úctě vůči sobě i Josefovi, ale vůči sobě víc.Chtěla mít pod kontrolou všechno, co si Ježíš přál i myslel a nebo o tom vždy všechno vědět.Teprve v dospívání si Ježíš uvědomoval, že matka nestačí ve svém porozumění jeho myšlenkám a o to více ji miloval, se soucitem a v duši se smál s láskou. Maria postupně stárla a stala se z ní žena často naplňovaná smutkem a slzy pečlivě skrývala a ihned setřela šátkem, když sedávala sama, zatímco Josef, zestárlý, pracoval se dřevem a Ježíš se již toulal po kraji a matce pomalu vzdaloval. Muselo to tak být, Bůh rozhodoval nekompromisně a proti Jeho cestě, jíž určoval všem, nebylo odporu.I Ježíš pochopil, kým je Jeho skutečný Otec, jak přísný je v cestách života a jakou bázeň vzbuzuje,až se duše při takovém pomyšlení zachvívá a člověk se přerývaně nadechuje. Rozhodl se proto, že jeho cesta bude Otci nepodobna, že tam,kde byla přísnost, bude Otci ukazovat lidem vlídnost. Netušil ještě,že se sám učí poslušnosti a i jeho odpor vůči Mojžíšovi byl součástí této svaté výchovy. Posléze Ježíš dospěl úplně a pochopil,že jeho Otec je přes všechna dřívější nepochopení dosavadních přísných zákonů a pravidel, vyjádřením lásky k člověku, že však musí a vždy bude Otcem, který nikomu sama sebou nezjeví víc, než absolutní úctu, v níž jako vůně, neslyšena a neviděna, je cítit něžná láska k vlastnímu dílu, člověku. Ježíš se rozhodl tuto lásku zhmotnit, ukázat ji na sobě, Božím Synu a přitom tak Otci i lidem říct svůj vzkaz: Můj Otec a já jsme jedno, moje láska je od Něho. Neuvědomil si dostatečně, že lidé jeho touhu zhmotnit lásku v sobě vůči lidstvu, nikdy nepochopí, protože mocným nepřítelem je zde věčná závist. Pochopil to až na konci, kdy všem odpustil i ji. A tak pochopila Marie, sestra Lazarova, koho si přála za manžela, pochopili učedníci, rybář Petr a všichni ostatní. Cokoli nám během dne brání statečně nést bolest od druhých, je zbabělost a cokoli nám během dne brání žít v pokoře, není spojeno s láskou. Ježíš se rozhodl ukázat nám, jak máme denně žít a říct nám, pokud to děláme a žijeme tak, jak chce, jediné: Budu s vámi stále. Maria, ó poklade moudrosti a vědění Hospodinova, jak vzácný květ Milosti, neseš až k dnešku světu, Tvé slzy byly potřebné.