Pěknou skoropůlnoc :-)
Zajímavé příspěvky, díky za ně - k dotazu Stylity, proč se Marie z Magdaly nemohla dotkout Ježíše, kdežto Tomáš ano - nevím, zda to zde zaznělo - podle Marie Valtorty jí řekl Ježíš:
„Nedotýkej se mne! Ještě jsem nevystoupil v tomto oděvu ke svému Otci. Běž za mými bratry a přáteli a řekni jim, že vystupuji ke svému a vašemu Otci. A pak přijdu za nimi."
Chápu to tak, že Ježíš chtěl, aby jako první se jej "dotkl" Bůh Otec - ale to je jen jedno z možných vysvětlení...

Mě osobně spíše zaujalo vypravování historicko-kritické, Benedikta XVI. o opuštění Jeruzalémského Chrámu. Zaujalo mě, jak papež vysvětluje, že Bůh mluvil ke kněžím Áronova řádu v množném čísle. V tuto dobu již Ježíš přijal Boží Jméno ve Svém zosobnění, stal se Jménem nového Chrámu Židů, v Sobě samém a zvěsti Spásy. Přesto, jak píše papež, měli kněží zjevení, a v r. 66 n.l. uslyšeli hlas: "Odejděme odtud". Mám k tomuto názoru papeže svůj vlastní, oponentní, a zmiňuji se o něm jen proto, protože papež sám prohlásil, že mu jiný či dokonce kritický názor nevadí. Můj není kritický, nekritizuji někoho tak laskavého jako je on, ale jiný názor to je. Ale to snad až jindy.

Stylita — 22.2.2013 23:34:43:
světlospásy

ano nikdo nemusí těmto viděním věřit
nakonec pro mne není důležité, jestli nějaké mrtvoly ožily a svědčily o Ježíši
důležité je , že Ježíš žije
************************************************
Ta vidění jsou krásná, jsou krásným svědectvím lásky k Ježíšovi. Jsou chtěním potvrdit znovu vše, co již říkají 4 svědci-evangelia čtyř evangelistů. Je to krása a uchvacuje to srdce. Ale přesto vše zůstávají Tvá slova bratře, navýsost pravdivými: "důležité je, že Ježíš žije"

světlospásy

ano nikdo nemusí těmto viděním věřit
nakonec pro mne není důležité, jestli nějaké mrtvoly ožily a svědčily o Ježíši
důležité je , že Ježíš žije

Je to jistě zajímavé. Např. Joseph Flavius, židovský historik, se zmiňuje ve Válce židovské i o jistém falešném mesiáši, o němž jako o jednom z mnoha hovořil prorocky Pán, - viz i Benedikt XVI. tuto skutečnost potvrzuje a vysvětluje (i v jednom díle referátu se o ní zmiňuji), a to tak, že všechny události byly potvrzeny, veškeré slovo Ježíšovo bylo naplněno i potvrzujícími svědectvími nekřesťanů, jako byl Joseph Flavius. Nikde se ale nevyskytuje zmínka evangelia o zmrtvýchvstalých z hrobů. Tato část evangelia tedy ukazuje beze sporu na souvislost, v níž církev dává jasný výklad.

dále ještě k tomu
Umrlců, kteří byli pohřbeni v Jeruzalémě a v okolí za různých dob, kteří se teď zjevovali, bylo asi sto. Bylo je vidět jednotlivě nebo i v dvojicích, stavěli se do cesty lidu a krátkými, hrozivými slovy svědčili o Ježíši. Hroby byly ponejvíce osamělé venku v údolích, ale také v nově postavených částech města, zvláště na severozápad. Také pod chrámem a okolo něho byly hroby, ale upadly již v zapomenutí. Všecky mrtvoly však nevstaly, když se hroby otevřely. Ve společných hrobech jsem viděla ležet mnohé, ale vstaly jen ty, jejichž duše Pán poslal z předpeklí. Tito mrtví vstali, sňali si roušky s tváří a sunuli se vzduchem po ulicích jeruzalémských, vcházeli do domů a hrozili svým potomkům, že měli účast na smrti Ježíšově. Nohama však pod rubáši nepohybovati, spíše se lehce vznášeli nad zemí. Ruce měli jednak v širokých obvazech, jednak jim visely dolů v širokých a dlouhých rukávech, ale nebylo je vidět. Roušky z obličeje měly mrtvoly přehozeny přes hlavu, tváře bledé a zežloutlé, byly suché a zetlelé a porostlé dlouhým vousem. Hlas jejich byl naříkavě cizí a nezvyklý. Oděny byly rozličně podle stavu a stáří a podle obyčejů své doby. Na křižovatkách, kde pozouny ohlašovaly rozsudek smrti nad Ježíšem, se zastavily, ohlašovaly Ježíše a volaly běda vrahům. Lidé stáli zdaleka, poslouchali zděšeně, třásli se, a jakmile se mrtví dali znovu do pohybu, rozutíkali se. Na náměstí před palácem Pilátovým mrtvoly volaly; pamatuji se na slova: „Krvavý soudce!" Okolo čtvrté hodiny se vrátily do hrobů. Po zmrtvýchvstání Páně se však ještě mnohé ukázaly.

Drahý bratře,
vidění A K Emmerichové církev při výkladu nezohledňuje. Tím osobně na nic nenarážím, pouze konstatuji, protože se o její výklad sama neopírá. Pravděpodobně nebylo toto vidění považováno za dostatečné k názoru církve. Osobně se kloním k názoru církve.
V historických záznamech doby Ježíšova Ukřižování se navíc nevyskytují zprávy o zmrtvýchvstání svatých z hrobů. Slovo evangelia ukazuje tedy na jiné souvislosti.

A K Emmerichová
Když Ježíš s hlasitým výkřikem odevzdal svého ducha do rukou nebeského Otce, viděla jsem jeho duši jako zářivou postavu sestupovat zemí u kříže do předpeklí. Provázel ji světlý zástup andělů; byl mezi nimi též Gabriel. Viděla jsem, jak andělé zahánějí do propasti veliké množství zlých duchů. Ježíš pak poslal mnohé duše z předpeklí vzhůru, aby se spojily se svými těly a ukázaly se živým, aby zastrašily zatvrzelé a napomenuly je a vydaly o něm svědectví. Otřesem země při smrti Ježíšově zřítily a propadly se mnohé věci na světě, zvláště však v Palestině a v Jeruzalémě. Avšak sotva se lidé v městě a v chrámě po zatmění poněkud utišili, tu se začala třást země a na mnoha místech se zřítily budovy. Lidé v nesmírném strachu vybíhali a bloudili s nářkem po ulicích. A tu k největší hrůze potkávali z hrobu vstalé umrlce, kteří procházeli městem a dutým hlasem napomínali živé.

....
o kousek dál se píše

Tu se ve velesvatyni zjevil nejvyšší kněz Zachariáš, jenž byl zavražděn mezi chrámem a oltářem. Mluvil hrozivá slova a zmiňoval se také o smrti jiného Zachariáše a Jana a o vraždě proroků. Vystoupil v tom místě, kde vypadl kámen kaple Simeonovy a mluvil ve svatyni s kněžími. Na učitelském stolci bylo vidět dva záhy zemřelé syny zbožného velekněze Šimona Justa, jenž držel na rukou Ježíška při obětování. Zjevili se jako duchové veliké postavy a hrozili, mluvíce o zavraždění proroků, o oběti, která nyní přestává, a napomínali všechny, aby se obrátili k učení Ukřižovaného. U oltáře se zjevil Jeremiáš. Oznamoval, že oběť Starého zákona přestala a že začíná nová oběť. Tato zjevení a řeči slyšeli jen Kaifáš a kněží. Nic z toho lidu neprozradili a bylo zakázáno pod
těžkými tresty o tom mluvit. —

A K Emmerichová
Hořké umučení našeho Pána Ježíše Krista

Monk — 22.2.2013 22:55:40:
Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen. A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých.Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte. To jsem vám měl povědět.“
Ženy rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“
---------------------------------------------------------------------
Ano, o této individualitě hovoří evangelium sv. Matouše. Církevní komentář k němu hovoří už jednou o předčasování události, a to v případě Mt 27, 52-53. " O vzkříšení mrtvých se tady pravděpodobně vypravuje předem; zdá se, že k němu došlo teprve po Ježíšově zmrtvýchvstání" (č.j. 256/98).
Je zřejmé, že v případě objetí nohou má tato souvislost podstatný rámec, protože se zakládalo na důkazu Poslání a Vyvolenosti. Církev zde vysvětluje: "Při slavnostním pozdravu zdravící padli na kolena, až se dotýkali čelem země. Prorokům a Božím vyslancům se objímaly nohy (2. Král 4, 27)" (tamtéž) k Mt 28, 9).
Význam je eschatologický. Ježíš zde buď již u Otce byl, časový rámec je posouván ve všech evangeliích, a nebo je sdělení poklonou Bohu bez zvláštního důrazu na skutek objetí nohou, něco jako: budu ti líbat i nohy, jak se říkává.
Spíš se osobně kloním k verzi časového posunu.

Stylita — 22.2.2013 22:46:53:
světlospásy

Proč se ho Magdaléna nemohla dotknout a Tomáš ano?
Má to svůj důvod?
Pěkný večer
---------------------------------------------------------------------
Krásný večer drahý bratře.
Tomáš se Ježíše sice nedotkl (pravděpodobně), protože projev odevzdání víry z uzření Páně byl již uskutečněn slovem vyznání: Můj Pán a můj Bůh.
Nicméně Ježíš byl připraven na dotek Tomášův, protože již u Otce byl.

světlospásy

Proč se ho Magdaléna nemohla dotknout a Tomáš ano?
Má to svůj důvod?
Pěkný večer

Monk — 22.2.2013 22:15:45:
Kámen odvalený, setkání s Marií... Nepoznání... Stejně tak cesta do Emauz.... Proč jej nepoznali. Byl nějak jiný? A nebo k tomu, aby Vzkříšeného Krista lidé přijali a viděli potřebují "otevřít oči"? A to i dnes?
---------------------------------------------------------------------
K vyznačené /barvou/otázce: V případě cesty do Emauz byl Ježíš Vzkříšený eschatologicky proměněn. Stejně i při setkání s Marií Magdalenou. Při setkání s ní se jej nebylo možné dotýkat, neboť ještě nevystoupil k Otci. Maria Magdalena byla otevřená očima i srdcem, neboť hledala Pána láskou v něm. Příčina tkvěla v Proměně, která zření mlžila lidskému zraku. S tím souvisí Proměna do božství Ježíšova.

Žito
znovu jsem to prohlédnul a máš pravdu, koketuje se s tou myšlenkou
73:32
proměnil se v světlo a zmizel

děkuji za tento postřeh

Viléme
není zač

Pokoj a Dobro

Viléme
rozklikni si poznámku pod videem
Žito
Nikdo v dokumentu netvrdí, že se Ježíš vyzářil. To jsem tam nezaznamenal.
Jen je možné, že při zmrtvýchvstání došlo k vyzáření určité energie, která otiskla obraz těla do plátna. Tedy nevyzářil se Ježíš, ale při jeho zmrtvýchvstání došlo i k tomuto jevu.
Koneckonců církev učí o tom, že Kristovo tělo nyní je oslavené-překonává překážky v prostoru i čase. Viz jeho objevení po zmrtvýchvstání uprostřed zavřené místnosti.