A po smrti je Boží soud

Katolícka viera je skutočná a pravá viera Ježiša Krista. Aj v Rusku bola povodne katolícka západná Cirkev, veď iná na začiatku ani nebola...
Konštantinopol(východná byzantská Cirkev) povodne podliehala Rímu až do schizmy v 11 storočí.

Katolícke dogmy doposiaľ neboli zruśené a ani sviatosti. Iná vec je zrada kleru kvoli masonskej infiltrácií a odpadu ľudí od viery kvoli 2VK. Modernizmus, relativizmus, ekumenizmus, herézy cez pastoráciu to je všetko dielo slobodomurárov v RKC,
Ale ty to asi nikdy nepochopíš.
Príde čas a RKC sa od toho oćistí...

apredsasatoci:

Moju logiku nepoznáš a nepodsúvaj svoje názory ako moje...

apredsasatoci :

Kto je v pekle vie len Boh. Pravoslávni sa odtrhli od Ríma a rímskeho pápeža.
Rozkol v Cirkvi, rozdelenie v Cirkvi je schizma.
Pravoslávni sú podľa RKC schizmatici i keď oni to neuznávajú-
Ale pravoslávni si uchovali sviatosti na rozdiel od protestantov.

Je vecou Boha ako to bude posudzovať a čo pokladá za schizmu a čo nie. Nikdy som netvrdil, že pravoslávni nemoźu byť spasení...

A vzájomné exkomunikácie už medzi nimi boli zrušené...

Zlepšenie vzťahov prinieslo až 20. storočie. Dňa 7. novembera 1965 rímsky pápež Pavol VI. a konštantínopolský patriarcha Athenagoras I. vzájomnú exkomunikáciu vyhlásenú ich predchodcami zrušili.

Hned po příjezdu pana Jakovljeviče začaly pololetní prázdniny, a tak většina studentů odjela domů. S jedním sibiřským bohoslovcem ve chvíli volna vyrazili do Vyrice, ke starci Serafimovi pro požehnání. Vesnice byla uprostřed borového lesa, postavená z borových klád. Ke starci jeroschimonachovi Serafímovi tenkrát proudily davy žen, které hledaly své muže ztracené ve víru války. Po příchodu k domku Serafima je přivítala monaška, která o starce pečovala a studenty zvala dál, že už je čeká a že říkal, že dnes přijedou dva studenti z Leningradu. To, co stařec řekl, si Radivoj Jakovljevič zapamatoval celý život. Takto vzpomíná na průběh návštěvy: „Tak já jsem se zeptal, jestli u nás pravoslaví vydrží. A on řekl: ,Ano, vydrží. Ale musíš přiložit ruku k dílu.‘ A potom mi povídá: ,Víš, budeš arcibiskupem. Něco takového mě nikdy nenapadlo. Já jsem byl přesvědčený, jestli se stanu knězem, tak se ožením a budu někde knězem. A tohle, to mě velmi zarazilo. Tomu hochovi, co byl se mnou, jsem říkal: ,U nás žádní arcibiskupové nejsou. My máme metropolitu a pak jenom biskupy.‘ – ,No, do té doby to bude, když to báťuška řekl, tak určitě bude.‘ Já jsem z toho byl špatný. Potom asi za týden přijeli moji spolužáci: ,Radivoj, ty jsi byl u starce Serafima. Co ti řekl?‘ Já jsem mu řekl: ,No on mi povídal, že budu arcibiskupem. Ale mně to bylo divný. To mi nepřipadá možný.‘ A jeden z mých spolužáků mi říká: ,Podívej se, to nesmíš tak brát. Ten stařec Serafim je takovej hodnej dědeček, on má rád studenty a chce jim udělat radost. Tak všem slibuje, že budou biskupové. Dokonce Aljošovi Ridigerovi řekl, že bude patriarchou.“ (Alexej Michajlovič Ridiger byl jako Alexej II. patriarchou ruské pravoslavné církve v letech 1990 až 2008 – pozn. autora.) Radivoj Arcibiskup Simeon Jakovljevič (1926)