No, tomu říkám odkaz na web stránku k pohledání, pro křesťana ideální

n'est-ce pas?

Odkdy není boží vidění realitou? Jestli se Hospodin smiluje nad kýmkoli budeli chtít a jestli bude milostiv komu Mu bude libo, jak sám Hospodim říká, tak jistě se nechá spatřit budeli chtít a bude mu libo ... otázkou je co si mi lidé pod slovem viděti všechno představujeme... někdy si říkám, že si moc přisvojujeme slova, která patřila úplně někomu jinému. Někdy Bůh, jak mi příjde, mluví k určité osobě v nějaké souvislosti, v té dané chvíly a jen pro něj, ale mi lidé rádi překrucujeme a vztahujeme to co patřilo jen někomu ihned na sebe. Hospodin je blíže k vidění s krze Krista, než si sami připouštíme. Kdo ale odolá tomu žáru, kdo je schopen být sám od sebe tak blízko Bohu aniž by neshořel? Nikdo, pouze budeli chtít On sám. Ale protože On chce být viděn, tak z lásky k nám nás skrze Krista Ježíše k sobě zve.

Matouš 5
Blahoslavenství
1 Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. 2 Tu otevřel ústa a učil je: 3 „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. 4 Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. 5 Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. 6 Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. 7 Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. 8 Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. 9 Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. 10 Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. 11 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. 12 Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

Izajáš 6
1 Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. 2 Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. 3 Volali jeden k druhému: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ 4 Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem. 5 I řekl jsem: „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.“ 6 Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, 7 dotkl se mých úst a řekl: „Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen.“ 8 Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!“

pro Otčenáše...
John 20 | Český ekumenický překlad :: ERF Bibleserver
24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25 Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ 26 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ 27 Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ 28 Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ 29 Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“

Obecně vzato obyčejně věřící člověk toho tolik nenakecá o Bohu formou mantrováním o Bohu způsobem až autosugesce jako výše psaný text. Prostě věří Bohu a žije s ním jak to jde. Někdy velmi hladce prochází životem víry jakoby v oblacích a někdy jak s kovadlinou na zádech sotva lapající dech při zemi s odřenou bradou.
Náboženské fráze spíše škodí.
Bůh je úžasný, ale je i normální.
Většina lidí na Ježíše kašle, nějaká naděje je jim ukradená.
Raději bych namísto takových otřepaných frází o víře slyšel skutečný příběh z života víry, kde se něco děje, něco co je inspirující ke konání dobrých skutků, kde lapá dech i nevěřící co s ním zalomcuje ke změně, k pokání, namísto náboženské narcistické nenažranosti po abstraktních slovech, které nemají konce.
Bůh opatruj každého dobrého srdce

Po celou dobu nouzového stavu jsem měl ve sve farnosti možnost pravidelně přijímat Eucharistii. Nevím o jakých končinách tento páter mluví, že miliony lidí nemohlo. V současnosti, aspoň tam kde žiju, máme náramný luxus být na mši kdy si zamanem, ráno, dopoledne, odpoledne i večer. Myslím, že člověk křesťan je také živ z víry a když nelze z nějakého důvodu přijímat Eucharistii, tak holt to nejde, ale tím přeci křesťan neumírá. Kristus není přeci omezen jen na Eucharistii, vždyť Krista můžeme viděť v kdekoho a příjmout ho například laskavostí či nějakou dobrotou co dotyčný potřebuje. Byly časy kdy nebyla mše často nebo blízko a přesto člověk žil s Kristem. A jestli někdo útočí na Eucharistii, tak vždy si vyláme zuby, Krista nikdo neporazí.