Ostrik mě zablokoval, tak výše: (PDF) Dr. J. Příhoda; T. G. Masaryk - studie vyvolencovy krycí l… · 4 Úvodní slovo editora „Studie vyvolencovy krycí legendy“ dr. Jana Příhody je drobným, ale významným - PDFSLIDE.TIPS
Studii vypracoval pod pseudonymem Příhoda pan Miroslav Dolejší, dlouholetý politický vězeň a autor Analýzy 17. listopadu.

Výstižný članok, presne vystihuje slobodomurarsku demokraciu v opozícii voči Teokracii

Slavíte? A je vůbec co slavit? 100 let od vzniku prvního židozednářského státu na světě, Masařík-Redlich na kabalistický stolec položil uťatou hlavu českého lva a nasadil mu na drápy okovy! Svobodní zednáři slaví vznik Československa jako “meritum goa”, okamžik, kdy otevřeli Evropu sionistické globalizaci! Proč musí prezidenti na Hradě říkat, že jsou Židé, i když nejsou? Porcování lvíčka do další stoletky!
proxy26/10/20181 Comment
Slavíte? A je vůbec co slavit? 100 let od vzniku prvního židozednářského státu na světě, Masařík-Redlich na kabalistický stolec položil uťatou hlavu českého lva a nasadil mu na drápy okovy! Svobodní zednáři slaví vznik Československa jako “meritum goa”, okamžik, kdy otevřeli Evropu sionistické globalizaci! Proč musí prezidenti na Hradě říkat, že jsou Židé, i když nejsou? Porcování lvíčka do další stoletky!
Česká a Slovenská republika oslaví v neděli 100 let od vzniku samostatného společného státu. Do obou zemí se slétávají představitelé Evropy, Angela Merkel jedná v Praze s Andrejem Babišem o pomoci migráčkům v Africe, Emanuel Macron v Bratislavě tepe do nutnosti rozbíjení hranice mezi východem a západem a Američané považují svátek za příležitost, jak posílit svoji pozici v Evropě proti globalistům, Bruselu a Berlínu. Nakonec si uvědomíme, že svátek Čechů a Slováků je to vlastně až na posledním místě. Přitom na samotném počátku byl levoboček habsburského mocnáře, který s pomocí vídeňské tajné policie a londýnské kabaly sestavil organizaci, která na konci 1. sv. války stála za rozbitím Rakouska-Uherska. Nikoliv však k osvobození procesů řízení národa od Habsburků, ale o přenesení procesů řízení z Prahy do rukou rodiny Rothschild v Londýně. Den, kdy došlo k naplnění písma v Bibli, kdy mesiáš nebyl tím, za koho se vydával.
Tomáš Masařík Redlich.
Československo nemělo nikdy vzniknout jako prvoplánový projekt, k tomu došlo až později a vlastně z donucení. V centru dění byl jistý Tomáš Masařík, který ovšem v matriční knize měl příjmení Redlich, po židovském obchodníkovi Nathanu Redlichovi. Na Hodonínsku se tyto souvislosti dodnes uvádí, ale pravdou je, že Nathan Redlich prý nebyl skutečným otcem, ale pouze poručníkem, protože skutečným otcem Tomáše Masaříka byl mocnář František Josef I. z Vídně, protože mladý Masařík měl na císařský dvůr otevřený přístup a byl často vídán ve společnosti mocnáře v místním zahradním altánu. Jeho pohyb sledovala vídeňská tajná služba, ale jak se ukázalo, sledovali ho nikoliv proto, že by představoval hrozbu pro mocnářství, ale aby ho chránili.
Maffia s pomocí vídeňské tajné policie
Po vypuknutí 1. světové války se Tomáš Masařík ocitl v kruhu českých rezervistů a později v okruhu lidí, kteří viděli ve válce cestu k získání samostatnosti českých a moravských zemí. V té době vznikla organizace nazvaná Maffia, která na úrovni mocných představitelů, politiků, lékařů a finančníků měla připravit odtržení “Čechomoravy”, což byl Masaříkův název pro nový územní útvar v Evropě.
Čechomorava měla mít po konci války samostatnost, ale během války nebylo jasné, jestli Rakousko-Uhersko vyhraje nebo prohraje válku. Jenže Masařík už v té době, o které později hovořil nepravdivě jako o svém “exilu”, se sešel v Londýně s hlavními sponzory nové republiky. Byli to bankéři rodiny Rothschild. Hlavni zájem na rozbití monarchie měla právě Rothschildova rodina, protože právě na Čechomoravě byl koncentrovaný těžký průmysl, který byl potřeba pro zbrojení a přípravu II. sv. války proti Rusku. Už tehdy dům Rothschild věděl, že šlechtické rody Habsburků a Romanovců nepůjdou proti sobě jinak, než čistě vojensky, ale to nebylo cílem Rothschildů.
Tomáš Masařík a mocnář Franz Josef I. – Syn a otec?
Ti potřebovali prioritně ovládnout Rusko a to způsobem naprosté genocidy vládnoucí šlechty Romanvců, kterou na povel z Londýna Uljanovi bolševici povraždili v červenci 1918. Po vyvraždění Romanovců začal v Rusku teror řízený z Londýna domem Rothschild, který podmiňoval Uljanovi další uvolňování fondů pro Sovětský svaz. V Rusku a potažmo Sovětském svazu bylo zapotřebí zlikvidovat po Romanovcích druhou skupinu elit, důstojníky ruských vojsk. Čistky naprosto zdecimovali ruskou armádu do stavu, kdy už v roce 1930 bylo jasné v Londýně, že nastal čas pro spuštění II. sv. války, bylo ale potřeba najít kandidáta pro proces řízení. Tím byl zvolen nýmand a naprostý vojenský amatér, nicméně skvělý rétor, Adolf Hitler. Vzestup jeho NSDAP v Německu financovali štědří dárci německého průmyslu, ale především bankéři se sídlem v Londýně. Není proto divu, že to byla právě Anglie, která stála v čele Mnichovské zrady.
Meritum goa a Československo jako první sionistický stát na světě
Jenže tím se dostávám moc daleko od roku 1918. Vznik Československa stojí na dvou pilířích domu Nylon. Na jedné straně za vznikem stojí londýnský dům Rothschild, který financoval Masaříkovu “odbojovou” činnost jeho “Maffie”, protože Rothschild chtěl získat český zbrojní a těžký průmysl pro přípravu války proti Rusku, čemuž by Habsburské mocnářství stálo v cestě, protože Vídeň by podruhé proti Rusku již nezbrojila. To věděli v Londýně moc dobře. Tragédie českého národa začala ve chvíli, kdy veškerou moc v nové zemi uchopili kandidáti židozednářského stolce, v jehož čele stál nový prezident, již řádně z emigrace přejmenovaný po kabalistickém ritu na pařížské Sorboně na Thomas Garigue Masaryk. Je však zajímavé, že na Washingtonské deklaraci se Masaryk jaksi “zapomněl” a draft dokumentu do poznámek podepsal jako “Masařík”. Později si už na tyto přešlapy dával pozor. Druhým kmotrem Československa je dům Rockefeller.
Tomáš Masařík Redlich a jeho zvláštní pozdrav.
Po vyhlášení samostatnosti se Československo stalo zemí “meritum goa”, židozednáři použili ukotvení Mah’ralu pod Prahou jako centrum řízení sionostického světového převratu. Veškeré prvky řízení v Praze jsou od té doby pevně spjaty s kabalistickými stolci svatavy, bez ohledu na to, jestli moc držel Masařík, Beneš, Hácha nebo Václav Havel, protože všichni, kteří se dostali k moci nad Prahou, sloužili věrně Domu Sion skrze pražskou židozednářskou svatavu ukotvenou na pilířích domů Rothschild (Londýn) a Rockefeller (New York) a dodnes tyto dva domy vedou boj o kontrolu nad Prahou, jako o výchozí platformou pro rozhodující bitvu a tažení proti Rusku a největší slovanské zemi. Proto dodnes procesy v Praze napůl kontrolují americké elity, a proto druhou půli kontroluje Londýn a jeho sionističtí globalčiky. Proto dodnes zažíváme tu servilitu Prahy k Londýnu (kauza Skripal a odvolávání velvyslanců) a servilitu k New Yorku (poslušné vydání pana Nikulina do USA v přímém přenosu z poslanecké sněmovny).
La Llum Negra et Ordo Pragensis
Proto v Praze dopadají volby tak, jak dopadají, proto i národně ukotvené strany v Praze sklání hlavu a nasazují do čela kandidátek zednáře. Praha jako centrum světového židovstva a hlavní pilíř kabalistického stolce nad pohřbeným Mah’ralem je protipólem Jeruzaléma, jeho obrácená strana ve světle dualismu kabaly, černé světlo obráceného světa La Llum Negra, které přijali Piráti skrze svého předsedu v Barceloně. A proto Piráti dostali klíč k Mah’ralu v Praze a budou mít křeslo primátora. Nemůžu tady napsat všechno, co mi zobrazuje projektor, protože to neunesu, bolí to moc jako rozpálený cejch. Černé světlo zalilo Prahu a tam už není nic, žádné světlo, v jámě Mah’ralu je děsivé ticho. Hodiny v Mah’ralu se zastaví v 11:46 v neděli 28. 10. 2018, číslo, které v numerologii vyvolává děs. Meritum goa, číslo 22, dvojnásobek globalistického imperativu 11.
Židozednářské štíty, temné světlo, G jako Gnome, nejen Garrigue…
Český lev nikdy nepovstal. Sotva se osvobodil, dostal okovy zasvěcených v okruhu Ordo Lumensis v Londýně a Ordo Pragensis v Praze. Miloš Zeman u Ronalda Laudera řekl, že je Žid, a přitom není. Proč přijímat chazariát ritem, když má člověk důvěru lidu? A opravdu se v Kábulu bojuje za Prahu, jak říká prezident, anebo se tam bojuje za americké zájmy? Není co slavit, jenom s vytřeštěnýma očima lze sledovat jejich korunovaci v Praze, tu ozdobenou černým světlem magistrátu, i tu purpurovou, která přijede z Londýna. A zatímco se někdo diví, co se děje v Praze, v Česku se posilují mosty a silnice pro přejezdy vojsk dále na východ. Plánuje se pochod na východ, za zády rakety a islám, před námi Slované a jejich zbraně proti nám. A my proti nim. Rozporcují si nás a my zase je. Do další stoletky ozbrojení Slované proti Slovanům pod bičem sionistického generála. Takže se znovu zeptám, pateticky: “Co chcete slavit?”
Nejen o 100. výročí vzniku první židozednářské republiky na světě budeme hovořit dnes od 19:00 hodin v pravidelném pořadu na Svobodném vysílači CS. Probereme aktuality z domova i ze světa. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.

Caesarpred 3 rokmi

Ano, ved to bol slobodmurár - luciferián.

Lajk

Viac

• Nahlásiť
• Zmeniť komentár
• Vymazať komentár

Světové zednářství proti Karlu I. Rakouskému, králi a mučedníku
Poslední rakouský císař Karel I. (1887-1922) vládl také pod titulem uherského krále Karla IV. a českého krále Karla III. Tento panovník rodu Habsburků-Lotrinských-Este byl blahořečen sv. Janem Pavlem II. dne 3. října 2004 (viz zde).
Již v 19. století bylo zřejmé, že zednářský projekt pro velkou univerzální evropskou republiku znamená zkázu katolické monarchie Habsburků (viz zde). Dva svazky Positio super virtutibus také ukazují velký boj zednářů proti blahoslavenému Karlu I. Rakouskému (viz Congregatio de Causis Sanctorum, Vindobonen. Beatificationis et Canonizationis Servi Dei Caroli a Domo Austriae Imperatoris ac Regis (1887-1922) - Positio super virtutibus et fame sanctitatis, sv. I-II, Řím 1994). Z Positio budu citovat obsah a stránku.
Zde je krátká historie Božího služebníka.
Stal se císařem v roce 1916 a udělal vše pro dosažení míru, ale v červnu 1917 zednářství usilovalo o pád rodu Habsburků. V listopadu 1918 uzavírá Karel příměří. V roce 1919 odešel do exilu do Švýcarska. V dubnu a říjnu 1921 existují dva pokusy o návrat do Maďarska. 24. října 1921 je Karel zatčen. V listopadu 1921 byl předán Britům a deportován na ostrov Madeira. V únoru 1922 se kvůli chudobě, ve které se jeho rodina nachází, musí přestěhovat do nezdravého vlhkého domu v horách. Asi po měsíci ho začaly bolet plíce a 31. března 1922 se jeho stav zhoršil, konec byl na spadnutí. 1. dubna 1922 umírá (sv. I, 225-228).
Manželka blahoslaveného Karla, Jejího Veličenstva Zita (1892-1989), rakouská císařovna a uherská královna, rozděluje „působení zednářství na Božího služebníka do tří hlavních fází:
a) Ztroskotání pokusů o mír a zkáza katolické dynastie a jejího vůdce prostřednictvím listopadové revoluce roku 1918.
b) Pokus v roce 1919 získat osobně Božího služebníka pro své účely prostřednictvím nabídky opakované třikrát v době, kdy se jeho návrat na trůn zdál obzvláště beznadějný.
c) A konečně v roce 1922 poslední pokus podat záchrannou ruku panovníkovi, který byl nyní sesazen z trůnu také v Maďarsku, vězeň, exulant, zavržený celým světem, zbavený všech životních prostředků, vydán jim podle uvážení i s jeho manželkou a dětmi. Musel se vzdát koruny, kterou mu dal Bůh, a to na znamení, že se vzdává úkolu, který mu byl svěřen Bohem, měl od nynějška jim sloužit a vkládat svou naději do jejich pomoci“ (I, 596-597).
Pokud jde o první fázi, Její Veličenstvo Zita uvádí: „Definitivní rozhodnutí zednářů zlikvidovat rakousko-uherskou monarchii bylo přijato u příležitosti eucharistického kongresu ve Vídni v roce 1912. Boží služebník o tom měl zprávy až o několik dní později. Ze sdělení, které mu bylo zasláno o usnesení Velké lóže Francie (zasedání se konala v Bernu, Ženevě, Paříži a Římě a účastnili se jich také němečtí zednáři) vyplývá, že již v roce 1915 byl konec habsburské monarchie a podrobné rozdělení rakousko-uherské monarchie rozhodnutou a přísežně potvrzenou otázkou“ (I, 541).
Arcivévodkyně Elizabeth Charlotta, dcera Karla I., hovoří také o tomto zednářském plánu z roku 1915, jehož cílem bylo zničit rakousko-uherskou monarchii a katolický rod Habsburků. Tento podrobný plán byl realizován v letech 1918-19. Karel I. jej měl v rukou až v roce 1917. V tomto zednářském dokumentu ze dne 28. května 1915 (připojeném k dokumentům) se uvádí, že anglická a francouzská vláda musí vzít na vědomí, že zednářství chce zničení rodu Habsburků jako zkázu Bourbonů (srov. I, 153–154).
Zjistil jsem, že Zednářský časopis Velké italské lóže z 1. ledna 1914 (str. 3-7) publikoval překlad článku v časopise The American Freemason magazine, ve kterém anonymní diplomat a zednáři vyzývají k pádu monarchií, včetně habsburského domu (str. 6).
Ve druhé fázi, ve Švýcarsku, je Boží služebník třikrát osloven členy zednářství, kteří mu nabízejí korunu, kterou mu vzali. Na oplátku žádají svobodu pro zednářské lóže a sekularistické ústupky ve věcech školy a manželství. Boží služebník to odmítá. Jeho odpověď na zednářské návrhy zní: „To, co jsem dostal od Boha, nemohu přijmout z rukou ďábla.“ Po odmítnutí zednářů se články proti Karlovi objevují také ve švýcarském tisku (srov. Positio, sv. I, str. 173–174).
Hrabě Nicola Revertera mu hlásí zprávu od svobodného zednáře z Bernu, «Dr. Rundziehera»: aby vstoupil k zednářům a do dvou let mu bude obnoven trůn. Karel odmítá: je lepší ztratit trůn, než být součástí organizace nepřátelské vůči církvi. Další svobodný zednář, jistý von Szeck (říká se, že byl v dobrém vztahu s vévodou z Connaught), se na něj znovu obrací, ale on stále odmítá tyto zednářské návrhy (srov. I, 175).
Švagr blahoslaveného Karla, princ Xavier z Bourbon-Parmy, uvádí, že „pravděpodobně pod tlakem“ židovských kruhů, s nástupem německého hnutí a nových států se v obavě z nového antisemitismu některé zednářské kruhy mění své strategie a navrhnou Karlovi jeho návrat do Vídně a „s pomocí Ameriky“ a „silnou finanční podporou“ politickou a ekonomickou obnovu Rakouska-Uherska. Jejich podmínky: Císař musí uznat a chránit zednářství a přijmout sekularistický vliv na školu a manželství. Karel odmítá. Zednáři přišli podruhé s žádostí o další oficiální uznání pro zednářství, ale pouze o toleranci. Karel to opět odmítá a pak řekne princi Xavierovi: „Lidsky řečeno, dostal bych veškerou záruku, že si vezmu zpět své státy, a ze všech stran byl na mě vyvíjen silný tlak, abych neodmítl tuto poslední příležitost. Ale před Bohem se nemohu ospravedlnit za to, že pomocí zla získám dobro. V tom by nebylo žádné požehnání.“ Zednáři se objevují potřetí a stále žádají o toleranci k bezkonfesijnímu zednářství, škole a manželství. Karel odmítá, ačkoli tito zednáři se zabývají „nejzávažnějšími hrozbami proti němu, jeho budoucnosti a jeho dětem“ (I, 175–176).
Arcivévodkyně Elizabeth Charlotta se také zmiňuje o zednářských pokusech, k nimž došlo ve Švýcarsku od června 1919, a upřesňuje, že zednářem druhého pokusu byl Maďar (srov. I, 256–258).
Poté, co blahoslavený Karel odmítl třetí pokus zednářů, svěřil se své ženě: «Smrt je vržena. Teď se to pokazí všecko». Říká mu: „Tohle budou nyní neúprosní nepřátelé.“ „Ano,“ odpovídá velmi vážně; a pak klidně dodává: „Nikdy bych od ďábla nepřijal to, co mi dal Bůh“ (I, 594-595).
Její Veličenstvo Zita uvádí, že musil opustit Švýcarsko, je zatčen v Maďarsku a deportován na ostrov Madeira: „[...] Podle rozhodnutí různých velmocí na tajných konferencích bylo zjištěno, že měl být oddělen od mě a dětí, deportován na vzdálený ostrov a vystaven tam nejtvrdším podmínkám života. [...] Ale než se to stalo, bylo třeba naposledy nabídnout možnost záchrany života a rodiny. Možná by po tom všem byl v budoucnu poslušnější a podléhal zednářským plánům. Anglický konzul na Madeiře přišel dvakrát. Poprvé sdělil jménem konference vyslanců, zejména Anglie, že kdyby nyní abdikoval, bude mu vrácen veškerý jeho majetek, který by navíc stále byl materiálně dotován také Anglií. Pokud se nevzdá, bylo zaručeno, že se nikdy nevrátí, z Anglie nebudou povoleny žádné výsady a bylo by také zabráněno jakémukoli přidělování a zasílání peněz jinam. Boží služebník konzulovi odpověděl, že jeho koruna není prodejná. Podruhé byl postaven před hrozbu ve jménu stejných klientů o zmíněném odloučení od nás a transportu jinam, pro případ, že by bylo dokonce podezření, že plánuje nový pokus o restauraci“ (I, 595) .
Její Veličenstvo Zita pokračuje: «Byla jsem strašně vyděšená, ale on mě utěšil:„Musíme důvěřovat Bohu; Nejsvětější Srdce Ježíšovo již bude řídit vše takovým způsobem, aby byla naplněna Boží vůle, ať je to cokoli. A tím musíme být uklidněni a šťastní“» (I, 595-596).
Ve velmi špatných podmínkách, přinucen žít ve studeném a vlhkém domě, onemocní Karel bronchitidou, která pak se zvrhne v zápal plic. 27. března 1922 pozval otce Paola Zsambokima. Po zpovědi zavolá kněze k sobě a řekne „hlasitě a vážně“: „Odpouštím všem, kteří proti mně pracují, budu se za ně i nadále modlit a trpět“ (I, 213).
Když se na ostrově Madeira rozšíří zpráva o jeho smrti, znamená to jedním hlasem: „Svatý zemřel“. Někteří, když myslí na jeho utrpení, dodávají: „Mučednický král je mrtev“ (I, 221). Papež Jan Pavel II. o něm řekne: „Císař Karel od začátku pojímal svou vládu jako svatou službu svým národům. Jeho hlavní starostí bylonásledovat povolání křesťana ke svatosti i v jeho politické činnosti. […] Buďte příkladem pro nás všechny, zejména pro ty, kteří dnes v Evropě nesou politickou odpovědnost!“ .
P. Paolo M. Siano Corrispondenza Romana

Ťĕžko- Slovensko, veľké sklamanie pre nás